Jarku Nohavico, povězte nám, jak Vám bylo, když jste někdy tuším, že na jaře v roce 1988, stál na jevišti Divadla K. Pippicha v Chrudimi a nadšeně nám vyprávěl, že jste právě podepsal smlouvu na LP desku a že budete tak bohatý, že "si koupíte helikoptéru. Bílou!"
Nadšeně jsme Vám tleskali a úspěch moc přáli. Tak statečných jako Vy moc nebylo. Tak nekompromisně odmítat bolševika...
Netušili jsme, že jste v té době podepsal i jinou smlouvu. Jaké to bylo, Jarku, stát před námi a dělat ze sebe hrdinu?
Jarku, povězte nám, jaké to bylo vystupovat na neoficiálních koncertech, organizovaných studenty riskujícími vyhození ze školy, když jste se pravidelně s vyslanci Ďábla a věděl, že tuhle šmíru tak vozíte na své "utajované" koncerty s sebou?
Jarku, jaké to bylo, stát na pódiu, statečně tam zpívat i mluvit proti bolševikovi, když Jim jste dělal užitečnou službu, že díky Vám dobře poznali, kdo na tyto koncerty chodí a jak moc nadšeně tleská?
Jaké to bylo Jarku, jet do Vídně za Karlem Krylem, vyslechnout od něj soukromé věci a zapomenout mu prozradit, že bolševik Vás do Vídně pustil jen pro to, že mu o Krylovi po návratu pěkně zazpíváte?
Měl jste Jarku tyto možnosti: Nepodepsat a jít. Podepsat a přestat si hrát na hrdinu. Vybral jste si třetí cestu. Jarku, jste úžasný muzikant s darem od toho nahoře. Víte však, že to je i zodpovědnost, takový talent? Zodpovědnost za nás, co jste si připoutal svou hrou na pravdu.
Jarku, jaké to bylo, když Vás před několika lety pozval Martin Věchet na open air festival do Trutnova a nabídl Vám hlavní pódium v tom nejlepším čase a požádal Vás, aby jste ten čas využil nejen pro své písně, ale i pár vlastním slovům vysvětlujícím Vaši volbu při setkání se Zlem?
Jarku, povězte nám, jaké to bylo nabídku Martina Věcheta odmítnout?
Už nejsme, nejsme to, co kdysi..., že Jarku?
